Který ohřívač bude nejlepší? Elektrický, olejový nebo plynový?

Nejméně pokročilý typ elektrického ohřívače je zařízení dostupné téměř v každé domácnosti, vybavené ohřívačem a ventilátorem, t.j. dmychadlo.

Kde by měl být elektrický ohřívač umístěn?

Pokud teplo generované místní instalací nestačí ve výrobním závodě nebo v jiné místnosti (jako je kancelář), může být užitečné přenosné elektrické topení.  Vyřeší to problém s nedohříváním. Musíte však počítat s tím, že se to projeví na výši vašeho účtu za elektřinu. Tento typ zařízení představuje ekonomicky náročné řešení. Vzhledem k mobilitě lze elektrické ohřívače rozdělit na zařízení:

• přenosné - tedy takové, které jsou schopny rychle doplnit nedostatky stávajícího topného zařízení. Díky svým rozměrům najdou uplatnění v malých kancelářích nebo bytech. Mají kolečka a rukojeť pro snadnou přepravu. Z těchto důvodů se často používají na stavbách k vytápění pracoviště a k vysoušení stěn, omítek a podlah;
• stacionární - jejich charakteristickým znakem je mnohem větší výkon, díky kterému mohou fungovat nejen jako doplněk, ale i jako jediný zdroj tepla i v prostorných provozech. Často je lze nalézt v zemědělských objektech, průmyslových halách a četných skladech. Stacionární elektrický ohřívač je namontován na stabilním rámu. Některé modely lze zavěsit na zeď nebo ze stropu.

Toto je nejoblíbenější, ale ne jediné rozdělení elektrických ohřívačů. Toto zařízení lze volit i z hlediska maximálního výkonu vzduchu. Nejčastěji se pohybuje od 2 do 40 kW. Na trhu jsou k dispozici i topidla vybavená termostatem, tepelnou ochranou a topidly. Další důležitou otázkou je průtok vzduchu, který se měří v metrech krychlových za hodinu. V běžně dostupných zařízeních se tento parametr pohybuje v rozmezí 100–3500 ㎥/h. 

Kdy používáme plynový ohřívač?

Plynové ohřívače jsou vysoce mobilní zařízení, dostupná v širokém rozsahu výkonu a účinnosti proudění vzduchu.  Plynové modely jsou vybaveny atmosférickými hořáky nebo hořáky s nuceným oběhem vzduchu. Jejich výkon je obvykle regulován plynule nebo stupňovitě. Pokročilejší výbava má i funkci ventilace. To znamená, že mohou nahradit ventilátor, když je v místnosti teplo. Topidla jsou velmi účinná, proto se používají k vytápění velmi velkých místností. Široký teplotní rozsah umožňuje nastavení od 60 do dokonce 300 ℃. Hořák tohoto typu zařízení je postaven tak, aby bylo možné spalovat různé druhy plynu (samozřejmě jde o výměnu trysek). Může to být zemní plyn nebo kapalné palivo (propan-butan). Mezi další pozoruhodné parametry plynových ohřívačů patří nastavitelný tepelný výkon, rychlá provozní připravenost a také jednoduchá obsluha a údržba zařízení. Při výběru zařízení na míru našim potřebám dbejte na to, aby plášť byl vyroben z materiálů, které se nezahřívají. Při používání plynového ohřívače mějte na paměti, že z bezpečnostních důvodů nemusí toto zařízení používat každá místnost.  Při použití plynového modelu se dostáváme do kontaktu s ohněm, což vyžaduje zajištění dostatečného větrání místa, kde zařízení funguje.  Tím se zabrání spalování a emisím oxidu uhelnatého.

Jak funguje olejový ohřívač?

Olejové ohřívače jsou velmi hospodárná zařízení.  Oproti elektrickým a plynovým modelům vynikají svou účinností – především tím, že palivo je pro ně relativně levné. Z tohoto důvodu jsou nejčastějším a nejčastěji voleným typem topidel. Tato zařízení jsou na trhu dostupná ve dvou modelech. Jeden z nich je vybaven systémem odvodu výfukových plynů. Levnější verze tuto možnost nemají.  I když funkce odvodu spalin generuje dodatečné náklady, tyto typy olejových ohřívačů stojí za to.  Při provozu nevytvářejí nebezpečné látky, lze je tedy používat v uzavřených prostorách. Olejové ohřívače bez této možnosti se používají na stavbách a jiných větraných místech. 

S přihlédnutím k vlastnostem nejoblíbenějších modelů těchto zařízení se před nákupem vyplatí zkontrolovat, jak velkou plochu musíme vyhřívat. Pokud se nejedná o velkou plochu, je lepší zvolit elektrický ohřívač. U větších prostor můžete investovat do olejových nebo plynových topidel.